SCARF: model založený na na znalostech o mozku sloužící ke spolupráci a ovlivňování ostatních (od David Rock)

Tento článek vyšel v prvním vydání časopsisu NeuroLeadership JOURNAL.

Ve světě, kde se neustále rozšiřuje propojenost a rychlá změna také narůstá potřeba zlepšit způsob, jak spolu lidé spolupracují. V tomto prostředí se stává stále naléhavějším porozumění tomu, co skutečně řídí lidské sociální chování.

Studie mozku, zejména v oblasti sociální, kognitivní a emoční neurovědy začínají přinášet odpovědi (Lieberman, 2007). Sociální neurověda zkoumá biologické základy způsobu, jak spolu lidé navazují vztahy a zabývá se tématy jako je: teorie mysli, já, práce s pamětí, emoční řízení, přístupy, stereotypizování, empatie, sociální bolest, statut, férovost, spolupráce, propojenost, přesvědčování, morálka, porozumění, podvod, důvěra a vydání se za cílem.

Ze sociální neurovědy vychází dvě témata. Zaprvé, že většina našeho sociálního chování je řízena přesahujícím, organizačním principem minimálního ohrožení a maximální odměny (Gordon 2000). Zadruhé, že několik oblastí sociální zkušenosti používá stejné mozkové propojení, které vede k maximální odměně a snižuje ohrožení stejně jako mozkové propojení používaná pro primární potřeby přežití (Lieberman a Eisenberger, 2008). Jinými slovy, sociální potřeby jsou v mozku brané stejným způsobem jako potřeba jídla a vody.
Model SCARF shrnuje pět oblastí lidské sociální zkušenosti: statut, jistota, autonomie, vztahy a férovost. Statut je o relativní důležitosti vzhledem k ostatním. Jistota je o schopnosti předvídat budoucnost. Autonomie je o pocitu kontroly nad událostmi. Vztahy se týkají pocitu bezpečí s ostatními, přáteli raději než s nepřáteli. Férovost je vnímání férové výměny mezi lidmi.
Těchto pět oblastí může aktivovat mozkové propojení buď „primární odměna“ nebo „primární ohrožení“. Například, vnímané ohrožení vůči statutu aktivuje podobné mozkové propojení jako je ohrožení života. Stejným způsobem vnímané zvýšení férovosti aktivuje stejné mozkové propojení jako je obdržení peněžní odměny.

Model SCARF lidem umožňuje lépe si věci pamatovat a tedy poznávat klíčové sociální oblasti, které řídí lidské chování. Pojmenovávání a porozumění těmto řídícím procesům vede vědomé vědomí k jinak nevědomým procesům, které může pomoci dvěma způsoby. Zaprvé, když víme, že toto řízení může způsobit reakci na ohrožení, pak to lidem umožní připravit interakce tak, aby se toto ohrožení minimalizovalo. Například, pokud víme, že nedostatek autonomie aktivuje skutečnou reakci na ohrožení, pak se leader nebo lektor může vědomě vyhnout mikromanažementu svých zaměstanců nebo studentů. Zadruhé, pokud víme, že toto řízení může aktivovat reakci odměny, která lidem umožňuje motivovat ostatní efektivněji napojením na vnitřní reakci odměn, pak to sníží závislost na externích odměnách jako jsou peníze. Například, přímý manažer může udělit větší autonomii jako odměnu za dobrý výkon.

Ještě než jednotlivě prozkoumáme oblasti SCARF, může nám pomoci podívat se na jeho vědecké základy. Jmenovitě na reakci vyhýbavého přístupu a na dopad této reakce na mentální výkon.