Není žádné tajemství, že jsme to právě my sami, kdo ovládáme své myšlení. Regulujeme ho a snažíme se ho navádět tím správným směrem. Je to ale vždy pravda, daří se nám to?

Stává se vám někdy, že ať děláte, co děláte, myšlení si stejně udělá, co chce, a většinou je to směr, který nikam nevede a spíše vám vytváří problémy a brání vám produktivně jednat? Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že limity a omezení si v hlavě vytváříme sami. Netvoříme si je vědomě, ale aniž bychom o tom moc přemýšleli, objeví se nevědomky. Automaticky začnou blokovat vše, co by nás posunulo kupředu k našemu cíli.

Jsme to my, naše myšlenky, naše mysl, naše hlava a jedině my máme tu moc s tím něco udělat a změnit to!

Kde jsou naše limity, dosáhli jsme je už, nebo ještě máme prostor se zlepšovat? Občas se může stát, že na své hranice narazíme. Víme ale s určitostí, že jsme dosáhli svých limitů a hranic? Co když to není strop, co když můžeme své limity posouvat?

Neblokujme si možnosti a vytvořme si vysoké cíle. Nastavme si v hlavě, že jsou naše limity výše, a zrušme veškerá omezení, která nám určují druzí nebo která máme naprogramovaná v hlavě na základě předešlých zkušeností.

Co když to může být vše jinak? Pokusme se to zjistit pomocí nových programů a vytvořme si nové vzorce myšlení a chování, které nám nebudou určovat již dopředu, kde máme limity, a omezovat nás na cestě k úspěchu.

Vystupme z poklidné komfortní zóny, kde se cítíme v bezpečí, ale kde nás nic nového nečeká. Sice nám poskytuje komfort, ale nedovolí nám dosáhnout vyšších met, nic nás již nenaučí. Vykročme směle do neznámého prostoru, prožijme určité nepohodlí a nelimitujme se! Tam je úspěch a vše záleží na naší hlavě. Na našem vnitřním prostředí, kde jsme jedinými pány jenom my.

Náš mozek je jako věrný sluha a zaleží na nás, jaké příkazy mu dáme. Pokud budeme přemýšlet, jestli na to máme, co nejhoršího se může stát, jak moc obtížné to bude nebo co se stane, když se nám to nepovede, a jestli na to vůbec máme, tak si to náš mozek vyhodnotí jako příkaz a začne ho realizovat. Neposkytne nám silnou sebedůvěru, mysl plnou produktivních myšlenek, nepomůže nám cítit se motivovaně a odhodlaně.

Je potřeba si stanovit jasný cíl a přímou cestou se pustit do jeho dosažení. Je potřeba si nastavit myšlení pozitivním způsobem, připravit se na jakékoliv překážky a přivítat je s otevřenou náručí. Trpělivostí, pevnou vůlí a velikým odhodláním zbouráme limity, které nás doteď omezovaly. Krůček po krůčku si vybudujeme nové a dostatečné sebevědomí i vnitřní stabilitu, potřebnou na cestu vedoucí k naším cílům a úspěchům.

Omezení v našich hlavách jsou jako strach a s tím je potřeba umět pracovat. Není řešení s ním bojovat, ale umět ho využít ve svůj prospěch. Náš strach se většinou nezakládá na realitě, ale na subjektivních pocitech. Vytváříme si ho v hlavě a bojíme se pustit do činnosti, jež v nás strach vyvolává.

To, jak si interpretujeme strach nebo obavu, záleží jen na nás samotných. Buď se jich zalekneme a necháme se emocemi pohltit a zastavit. Tím si začneme tvořit limity, budovat omezení a hranice. Nebo si můžeme pomocí vlastního vysvětlení definovat strach například jako příležitost k úspěchu. Strach totiž leží na té hranici bezpečné a nekomfortní zóny.

Když tuto hranici překročíme, strach zmizí. Zjistíme, že nám nic nehrozí a že jsme i tady v bezpečí. Naše tělo a mozek jsou naučeni, že v komfortní zóně vládne bezpečí, a proto se bojíme z ní vystoupit. Pokud to ale neuděláme, nezjistíme, že i mimo ní se nic hrozného nestane, že právě tam dochází k posouvání hranic našich možností.

Proč se o to nepokusit, když nejde o život, a jde jen o to překonat to omezení, kterým nás hlava brzdí. Může být dobrodružné a přínosné zjišťovat, kde leží ona bájná hranice našich možností.

Naprogramujme si mozek k tomu, že cesta, která nás čeká, bude dobrodružná a občas i klikatá. Nebojme se připustit si to a připravme se psychicky, že zvládnout nové výzvy a náročné cíle bude stát úsilí. Neblokujme si tyto úžasné možnosti.

Nezapomeňme na to, že mozek poslouchá všechny příkazy, které mu dáváme pomocí myšlenek. Pokud si budeme myslet, že to asi nedokážeme, nebo naopak, že to dokážeme, tak v obou případech máme pravdu, protože mozek udělá to, co mu nařídíme. I když to tak ani nemyslíme, jen si tak přemýšlíme a jinak tvrdě trénujeme a děláme vše, co je potřebné.

Pozor, naše myšlenky mají obrovskou sílu! Vyvolávají v nás pocity, působí na motivaci a jednoznačně ovlivňují dosažení našich cílů. Budeme-li se snažit kontrolovat obsah myšlenek a budeme-li si představovat výsledek našeho snažení, vytvoří to obrovskou energii, která nás bude doprovázet tam, kam právě kráčíme.

Vnímání a vědomé nastavení mysli nám pomůže překonat omezení, která se v našich hlavách mohou objevit. Některá se vytvořila v dětství, když nám rodiče opakovaně sdělovali své názory. Dále to mohou být trenéři, kteří je nevědomky vytvořili. Většinou se jedná o obecná pravidla a názory společnosti nebo druhých lidí a my jsme je na základě toho přijali za své. Někdy mohou mít své opodstatnění, ale často tomu tak není, a právě tyto názory vytvoří nežádoucí omezení v naší mysli.

Vzorce chování a myšlení se dají odstranit tak, že si sami vytvoříme svůj názor, a to na základě vlastní a nové zkušenosti. Budujme si vlastní realitu a nenechme se omezovat názory a zkušeností jiných.

Nevytvářejme si bloky, které nám dovolují být jen průměrní, ale udělejme vše pro to, abychom se dostali výše. Když to nezkusíme, ve stáří bude pozdě litovat a přemýšlet, co kdybychom udělali něco jinak, co kdybychom tehdy byli odvážnější. Strach je jen slovo a jak silný bude jeho dopad a jak nás bude omezovat, záleží ne na rodičích, přátelích, trenérovi…, ale na nás samotných.

Pokud si začneme v hlavě vytvářet omezení a bloky, které nám brání být úspěšnějšími a spokojenějšími, tak i přes velikou snahu a úsilí úspěchu nedosáhneme.

Co je ale nejhorší? Myšlenky plodí další myšlenky, z myšlenek se začnou rozvíjet nové věty a pak celé příběhy. Poutat pozornost na to, co nechceme, způsobí, že přesně to se nám bude dít! Síla představ je obrovská, a proto záleží na tom, na co myslíme, co si představuje a co říkáme.

Zkusme si malé vizualizační cvičení. Pohodlně se usaďme do křesla a uvolněme se. Položme si otázku: Na co teď myslím, když si vzpomenu na své cíle? Věřím si, že je dosáhnu, nebo o tom pochybuji? Cítím se sebevědomě? Představujme si živě cestu k cíli a pak jeho krásné dosažení.

Vědomě si tak programujeme mysl správným směrem. Ale co když se nám za pár dní něco nepovede, postaví se nám do cesty překážka, někdo nás naštve nebo budeme unavení? Pozor na myšlenky. V těchto případech se snadno spustí nevědomá reakce ve formě negativního myšlení, aniž bychom si to plně uvědomovali. Tyto myšlenky se také podílejí na tvorbě vlastní reality.

Buďme opatrní a naučme se je zachytit a zastavit dříve, než nám způsobí omezení, které nebude v souladu s cílem. Stačí si vždy uvědomit, že mozek nerozeznává, jestli smýšlím, cítím nebo vnímám negativně, či pozitivně. Jenom plní naše příkazy. Proto je potřeba vnímat a přetvářet obsah našeho myšlení a nevytvářet si zbytečná omezení.

Zdroj: Časopis Golf. Autor: Andrea Změlíková (4/2020 str. 28-29)