Krize jako příležitost k revizi psychiky
Zpět na článkyPandemie, která zasáhla celý svět, v sobě nese negativní náboj a mnohá omezení. Musí se s ní vypořádat běžná populace, ale také vrcholoví sportovci. Sport se na celém světě zastavil, došlo ke zrušení všech jarních soutěží, což mělo negativní dopad na většinu sportovců.
Když jsem se sportovci hovořila, mnozí z nich se potýkali s problémem udržení motivace, někteří se dokonce zamýšleli, co dál s jejich kariérou. Nejistota, kterou krize přináší, stále vyvolává spoustu otazníků. Jak se vše bude dál vyvíjet, to představuje náročnou zkoušku psychiky pro každého sportovce. Svět se sice nezastavil, ale určitě zpomalil.
Bylo dost času přemýšlet a mnozí sportovci využili absenci soutěží a kvalitních skupinových tréninků k revizi vlastní psychické zdatnosti. Psychika každému zvlášť ukázala, co se uvnitř jeho mysli děje, na čem je potřeba pracovat a co je potřeba vylepšit, nebo dokonce změnit.
Času na přemyšlení bylo dost, nicméně záleželo na každém jednotlivci, jak tento čas využil. Mnoho klientů využilo tuto dobu právě k hloubkové kontrole myšlení a intenzivně pracovali na posílení své psychické stránky.
Pandemie jako příležitost obnovy fyzických i psychických sil
Každý můj klient si mohl vybrat ze dvou možností. Buď být naštvaný, že nemůže plnohodnotně trénovat a soutěžit, „živit“ v sobě myšlenky, že celé měsíce přípravy na letošní sezonu jsou k ničemu, nebo krizi využít ve svůj prospěch a snažit se hledat motivaci, která ho udrží psychicky „nahoře“, ať se děje cokoliv.
Nikdo nemá křišťálovou kouli a nikdo stoprocentně neví, jak se bude situace ve světě vyvíjet. Ale každý sportovec si musí najít v období jakékoliv krize takové nástroje, které ho udrží v pozitivním „nastavení“, aby dokázal využít podobně omezující a nestandardní období pro růst své kariéry v budoucnu. Zaleží jen na tom, jak si bude schopen uvědomit, že všechno zlé je k něčemu dobré, a jak zvládne „zažehnout“ motivaci pomocí nových a silných cílů.
Prvním ujištěním, že vše zlé, je k něčemu dobré, může byt utřídění si myšlenek, že vynucená pauza a snížení fyzické zátěže mohou mít pozitivní dopad na kompletní regeneraci těla. Jak fyzického, tak psychického.
Hodně sportovců je fyzicky přetíženo a nemají čas úplně doléčit svá zranění. Celoroční příprava a soutěže nedovolí jejich tělu takovou regeneraci, která by byla často potřebná. V dlouhé sportovní kariéře si málokterý sportovec dokáže dát pauzu a vynechat sezonu, protože má závazky a smlouvy se sponzory a kluby, pro které závodí. Vidina finančního ocenění a tlak, který je na sportovce vyvíjen, ho žene extrémně přetěžovat tělo, i když cítí, že je to na hraně zranění.
Období krize vytvořilo možnost znovu restartovat fyzickou a psychickou stránku, dopřát tělu menší fyzickou zátěž a připravit se na další náročný trénink.
Tvrdá zkouška psychické stránky
Dalším faktorem je psychika. Krize odhalila u mnohých sportovců nedostatky po psychické stránce. Někteří to snášeli hůře, někteří lépe. Jeden můj klient, který prožívá vždy před soutěží psychická muka a nedokáže se dostávat do psychické rovnováhy, až v období pandemie zjistil, že sport není jen o stresu, povinnosti vyhrávat, tlaku sponzorů…
Až teď, když nemohl soutěžit, ale měl prostor přemýšlet, si dokázal naplno uvědomit, že bylo mnohem horší, když nemohl podávat výkony. Mluvil o tom, že měl pocity, kdy si neumí představit, že by vrcholový sport už nemohl vykonávat a už se neživil jako profesionální sportovec. Vyjádřil se, že raději bude podstupovat ten tlak, se kterým se těžce vypořádával před každou soutěží. Někdy to bylo až tak zlé, že chtěl ukončit kariéru, protože před každou soutěží prožíval psychicky vypjaté chvíle.
Teď na základě toho, že se nemohl věnovat svému milovanému sportu, nemohl pořádně trénovat a také soutěžit, si uvědomil, že si tlak na sebe vytvářel především sám. Nyní je vděčný za to, že mu je práce koníčkem, že vykonává něco, co ho baví, a ještě je za to adekvátně finančně ohodnocen. Netvrdí, že jeho psychické trápení úplně pomine, ale je rád, že si uvědomil tak zásadní myšlenky, které mu umožnily se na to vše podívat z jiného úhlu pohledu.
Poslední měsíce před krizí s blížící se soutěží nenáviděl svůj život a sport, který ho do psychických propadů dostával. Jeho mysl byla tak negativní, že ho stálo obrovské úsilí využit všechny techniky mentálního tréninku, které mu doteď pomáhaly. Těžko hledal motivaci zvládat každý den ve vrcholovém sportu. I když nakonec podával kvalitní výkony, radost z toho se potupně vytrácela.
Až v období pandemie si naplno uvědomil, že každý den, kdy může trénovat, soutěžit a vydělávat si sportem, je pro něho pozitivní a že neexistuje nic, co by dělal raději. To, že měl vnitřní pocit, že by to už nemusel dělat, protože ve vynucené pauze nemohl, nejistota, jak to bude dál, mu otevřela oči.
Motivace jako hnací motor
Co udělal jinak? V první radě jsme si ujasnili vše, co ho v minulosti omezovalo. Pak jsme zapracovali na nových a skvělých cílech. Tím se v něm probudila silná touha na sobě pracovat a motivace se do toho pustit. Nebylo to ze dne na den. Naše hovory byly pravidelné a dlouhé, ale věříme, že přisel zlom, na který tak dlouho čekal. Jak sám řekl, přišel v pravý čas. Samozřejmě nebyl jediný.
Každý sportovec má své problémy, každý potřebuje jiné postupy a kroky pro důkladnou revizi myšlení. Jedno však mají společné. Všichni chtějí kvalitně trénovat, chtějí podávat vrcholové a stabilní výkony a chtějí se přitom cítit stabilně psychicky, aniž by byli na pokraji svých psychických sil.
Motto „Až když o něco ve svém životě přijdeme, zjistíme, jak důležité to pro nás bylo“ by mohlo vyjadřovat myšlenky několika mých klientů, kteří pandemii využili na restartování psychiky. Nebylo to jednoduché a nebylo to hned. Není to ještě ani u konce, ale dle jejich slov jsme na správné cestě vrátit se do tréninku a soutěží lépe připravení a namotivováni než kdy předtím!
Pandemie nebo jakákoliv krize může být příležitostí, jak situaci využít pozitivně ve svůj prospěch. Záleží už jen na nás samotných, jak moc to chceme, a hlavně, co jsme ochotni pro to udělat!
JAK VYUŽÍT ZKUŠENOSTI Z PANDEMIE ČI KRIZE VE VRCHOLOVÉ SPORTU
Kroky vedoucí ke změně myšlení, k novým začátkům, k lepším výkonům:
1. Revize myšlení
Nejdříve objevíme černé scénáře a negativní myšlenky, staré a nepotřebné vzorce myšlení, jež omezují vysokou výkonnost. Jsou silné a všudypřítomné.
2. Hledání současných stavů a problémů
Je potřeba se poradit se svým mentálním trenérem, „pohrabat se v tom odpadu“ a následně se ho zbavit.
3. Rozhodnutí ke změně
Mluvit o tom je lehčí, než to udělat. První krok po náročné fázi revize myšlení je odhodlání to udělat. Vzít na sebe závazek vůči sobě samému. Nestačí jen silné řeči, jsou potřeba konkrétní činy. Co přesně udělám, kdy a jak. Čím přesněji, tím lepe!
4. Nalezení nových cílů
Abychom měli chuť dělat věci jiným způsobem, je potřeba vědět, kam přesně směřujeme. Po revizi a rozhodnutí dělat věci jinak si naplánujeme cíle. Jiné cíle než předtím. Odvážnější a s novým přístupem k myšlení. Něco, co nás každé ráno probudí s chutí na nový den, abychom večer usínali při pomyšlení na ně s úsměvem na rtech.
5. Využívání silné motivace k realizaci cílů
Správně nastavený cíl s novým myšlením v nás zažehne jiskru a nastartuje motor, který už nic nezastaví. Motivovaný sportovec snáze překonává překážky, daří se mu udržovat si psychickou a fyzickou rovnováhu.
6. Radost z každého dne
Žádný cíl nedosáhneme bez vnitřní radosti. Cesta k cílům není snadná, ale vnitřní spokojenost a radost nám cestu prosvítí sluníčkem. Ať se bude dít cokoliv, nic nás pak nezastaví na cestě kráčet dál, až do samého konce, k dosažení vlastního cíle.
7. Pokora a vděčnost za možnost mít práci svých snů
Když si uvědomíme, že můžeme dělat to, co nás baví, a ještě nám za to platí, měli bychom každý den děkovat za tuto možnost a udržovat si vnitřní pokoru, která z nás děla lepšího člověka. Nikdo nechce být příkladem naplnění motta „Pýcha předchází pád“. Zdravá skromnost a sebevědomí z nás udělají vítěze a pomohou nám dosáhnout vše, co bychom si v hloubi srdce přáli. Poctivou a svědomitou prací to zvládneme.
Zdroj: Časopis Golf. Autor: Andrea Změlíková (7-8/2020 str. 36-37)