Pocity přetrénovanosti, náladovost a podrážděnost, nechuť jít na další trénink, obavy dopředu o výsledek v soutěži, apatie před ní, nízké sebevědomí, úzkost doprovázející myšlenky na trénink i soutěže, někdy až nespavost, strach z toho, co bude dále… To jsou stavy úplného psychického a emočního vyčerpání – příznaky syndromu vyhoření, mající katastrofální dopad na výkonnost sportovců.

Syndrom vyhoření

Pocit vyhoření nepřichází jen tak. Předchází mu většinou dlouhodobé stavy přetrénování, kdy se sportovec cítí unaven, bez chuti na trénink. Může ho způsobit i dlouhodobě snížená výkonnost, zranění a ztráta motivace. Pokud jde o sportovce soutěžícího na vysoké úrovni, tělo může být adekvátně unaveno. V takovém případě si hledá cesty, jak naznačit, že je potřeba odpočívat.

Teorie, že se musí vždy trénovat naplno, že je potřeba trénovat víc než soupeři, je sice pravdivá, ale zaleží, jak dlouhá je tréninková příprava a jestli je v ní zahrnuta i psychologická příprava. Je potřeba brát v potaz hlavně to, jak se sportovec cítí.

Každý sportovec by měl umět naslouchat svému tělu a měl by rozeznat signály, kdy může jít naplno a kdy je potřeba zvolnit. Mnozí sportovci, kteří nedokázali tuto hranici rozeznat, se přetrénovali, tzv. zadřeli vlastní motor. Následně si rekonvalescence vyžádala vynechání celé sezony, což zapříčinilo nepříjemné psychické stavy. V horším případě se tak dlouho trápili, že ukončili sportovní kariéru. Mysleli si, že už nemohou dosáhnout více, že to bylo jejich maximum a je načase odejít. Je tomu ale opravdu tak?

Praxe ukazuje, že nikoliv. V mnohých případech by stačilo včas analyzovat, co se v jejich těle děje, pochopit, co potřebuje, a dát mu čas na zotavení. Není nutné jít neustále na plný plyn! Zkušený a psychiky vyzrálý sportovec dokáže vnímat, kdy je správný čas dát dolů „nohu z plynu“. Ví, že ho to nezbrzdí, ale naopak mu to pomůže zregenerovat po fyzické i psychické stránce. Znovu tím získá motivaci a chuť trénovat i vyhrávat.

Varovné signály

Naučit se vnímat své tělo je nejlepším prostředkem, jak se ve sportu vyhnout syndromu vyhoření. Signálů bývá většinou dost. Přicházejí postupně a hlásí se po delší dobu. Když je bude sportovec přehlížet dlouhodobě a dopustí, aby tělo a psychika došly do onoho nežádoucího stavu, cesta zpět bude rovněž zdlouhavá a psychicky vyčerpávající. Efektivnější je včas rozpoznat, kdy už se blíží k pomyslné čáře, vyhodnotí svůj stav a podnikne potřebná opatření.

Příklady varovných signálů:

• Zhoršená výkonnost bez zjevného důvodu
• Enormní pocit únavy přetrvávající déle než několik dní
• Pocity únavy v celém těle, především ztěžklé nohy a ztuhlé svaly
• Pocit emočního a fyzického vyčerpání
• Nechuť trénovat a závodit
• Ztráta motivace a energie
• Pocity náladovosti a podrážděnosti
• Úzkost až deprese
• Snížená imunita

Psychologická příprava – být o krok vpřed

Mnoho sportovců starších 20 let, kteří se dostanou do nesnází, zjistí, že neumí dostatečně pracovat se svou psychikou, že již v mladém věku zanedbali rozvoj psychických vlastností. Dokud se jim dařilo a vše šlo podle plánu, tuto potřebu nepociťovali.

Bohužel žádný sportovec nemá jen slunné období, ale prolínají se i období, kdy je psychika tvrdě zkoušena. Období zranění či poklesu výkonnosti mají negativní dopad na jeho psychiku. Psychologická příprava by se proto měla zahrnout již do přípravy mladých talentů a měla by je naučit, jak s psychikou pracovat a jak si pomoci v náročných situacích, kdy jsou nejvíce pod tlakem.

Rozvoj psychických vlastností podmiňuje dosažení sportovního výkonu. Psychologická příprava sportovci umožní adaptaci na působení negativních psychogenních vlivů a má pozitivní dopad na psychiku sportovce a na jeho psychické stavy. Dosahovat výborné výsledky a vítězit znamená zvládat psychickou zátěž, jako je například únava, stereotyp, přetrénování, konfrontace se soupeři, prohry a jiné nároky sportovní činnosti.

Mnoho sportovců podává na tréninku skvělé výsledky, testy jim předpovídají vysokou výkonnost, ale když přijde soutěž, doslova se sesypou, selžou. I tohle má vliv na vznik syndromu vyhoření v okamžiku, kdy ztrácejí chuť pokračovat dál.

Vnímat tělo a věnovat mu dostatečnou pozornost

Tělo je potřeba vnímat a řešit jeho stavy včas. Každý sportovec zodpovídá sám za to, co se mu děje. Pokud nedokáže včas analyzovat své potřeby, nemůže se stát nejlepším! Když dokáže reagovat rychle na své potřeby, zvládne zvrátit situace, jako je syndrom vyhoření, a udrží si i nadále vysokou výkonnost. I když nikdo nevyhrává stále a sport vás zkouší skrze prohry a pády, vždy záleží na tom, za jak dlouho se člověk dokáže zvednout a vrátit na výsluní. Ten, kdo dokáže vnímat své tělo a pracovat na psychické zdatnosti, může předejít syndromu vyhoření a může se déle těšit ze své sportovní kariéry plné radosti a úspěchů.

SOS pomoc

Shledáváte-li u sebe některé z výše uvedených varovných signálů, je potřeba se včas zastavit a naplánovat okamžitě krizový plán. Dokud nebude pozdě. Je dobré přehodnotit své cíle a tréninkové postupy a přizpůsobit je novým okolnostem, dokud příznaky nezmizí a vy znovu nezískáte motivaci, energii do tréninku a soutěží.

Proberte s trenérem své pocity a vysvětlete mu, co se ve vás děje. Naplánujte si regeneraci a dejte si pár dnů na odpočinek. Můžete využít doplňkové sporty, které vám pomohou udržet se v kondici a baví vás, zaměřte se na zdravý jídelníček, dostatečnou hydrataci a kvalitní spánek. Prodiskutujte také své možnosti a postupy se sportovním lékařem a využijte služby mentálního trenéra.

Základem je, aby se vám vrátila chuť trénovat a soutěžit. Nechte tělo po sportu „vyhladovět“. Když bude dostatečně odpočaté a zregenerované, jak fyzicky, tak psychicky, můžete se opět postupně vrátit do tréninkové zátěže. Pak si můžete stanovit nové cíle a opět vítězit. Volba je jen na vás!

Objeví-li se varovné signály, můžete dále dřít, nereagovat na ně a přetrénovat se, protože máte pocit, že to bez toho nejde a že se vše samo spraví. Nebo můžete provést aktivní kroky, které sice na chvíli zbrzdí vaše sportovní výkony, ale zajistí vám, že ve sportu budete dál a úspěšně pokračovat.

Mnozí sportovci, kteří se nedokázali zastavit v pravý čas, se již nikdy nedostali na vysokou úroveň a časem svou sportovní kariéru ukončili. Není to škoda, když existují i jiná řešení? Zamyšlení je na každém z nás. Každý si je strůjcem svého štěstí!

Zdroj: Časopis Golf. Autor: Andrea Změlíková (6/2019, str. 42-43)