Jak si vytvořit psychickou obranu

Zpět na články
Kategorie: Vrcholový sport

V minulosti byl sport víceméně o dobrých pocitech, radosti z vítězství, úspěchu a určité prestiži. Kdo sportoval, měl výhody a úspěch mu zajišťoval lepší životní podmínky. Nebylo to snadné ani tehdy, ale v současné době jsou to především peníze, které ovlivňují sportovní prostředí. Motivují sportovce k náročnějším akcím, k velkým výkonům, ale zároveň představují značné psychické břemeno.


Úspěšný sportovec je obklopen týmem lidí, rovněž závislých na jeho úspěchu. Trenéři, fyzioterapeuti, psychologové, sponzoři, rodina atd. Tím podvědomě a často i vědomě vytvářejí na sportovce tlak, který může způsobit opačný efekt, než by si všichni přáli. Vyrovnat se s takovým tlakem nebývá jednoduché. Čím je jedinec lepší, tím se tlak na něho zvyšuje. Očekává se o něj, že když je jednou dobrý, bude dobrý stále. Uzavírají se různé smlouvy, které ho zavazují k výsledkům, a pokud se mu nepodaří na výsledky dosáhnout, vrhá to na něj špatné světlo a tlak se dále násobí.

Jestliže se mu značnou hlavou honit slova typu „musím to dokázat“, „musím to zvládnout“, „nesmím to pokazit“, „nesmím nikoho zklamat“, „musím ty peníze vyhrát“, „musím rodinu zajistit“, „nemůžu se zranit“, „musím trénovat více“, „co když se mi to nepodaří“ atd., začne v jeho hlavě tikat „časovaná bomba“. Lehkost, soustředěnost, sebedůvěra, sebejistota a radost ze sportu nahradí strach, úzkost a obavy.

Dá se s těmito pocity zvládat tréninkové zatížení, adekvátně regenerovat a podávat maximální výkony?

Kouzelník by to jistě dokázal, ale normální smrtelník jen stěží. Každý sportovec, se kterým pracuji, je pod obrovským tlakem, protože se ocitl v podobných situacích. Všichni od něj očekávají výsledky, neustálé zlepšování se, postup do reprezentace nebo na starty na světových turnajích, závodech, účast nebo přední umístění na vrcholných soutěžích, přestupy do lepších klubů, udržení si lukrativních smluv atd. Často chce tak moc, že se úplně „zasekne“. Každý profesionální sportovec to zná. Někdo to zvládne sám, někdo potřebujte pomoc.

Psychicky odolní sportovci se dokáží rychle vyrovnat se změnami, nehroutí se z každé maličkosti, zvládají potíže a neztrácejí při tom nadhled. Dokáží ustát prohry a jednání s nepříjemnými lidmi… Zvládají stabilizovat svoji psychiku a udržet ji v přijatelné rovině. Jsou schopni vytvořit si různé obranné mechanizmy, jež jim pomáhají zvládat vlastní emoce a tlak. Jak tlak svého okolí (vnější), tak i ten vnitřní, který si vytváří sami.

TECHNIKY PSYCHICKÉ OBRANY

1. Změnit svůj slovník
Slovo MUSÍM samo o sobě vytvoří v podvědomí tlak. Říkám sportovcům, že nemusí nic! Bud to chtějí, nebo ne. Nikdo je nemůže do ničeho tlačit. Už jen výměna slova MUSÍM za slovo CHCI dokáže zázraky. Dá jim pocit svobodné volby a uvolnění. Úplně první krok tedy spočívá v tom, že slovo „musím“ vyměníte za slovo „chci“. Dalším krokem je, aby si v mysli říkali slova, ne co musím nebo co chci, ale co udělám. Například: „dokážu to“, „zvládnu to“, „mám na to“, „uspěju“, „vyhraju“ a jiné. Nevytvářet si zbytečný vnitřní tlak je důležitou schopností sportovců.

2. Ocenit své předchozí úspěchy
Mnozí sportovci zapomínají v krizových situacích, co již dokázali a kolik tomu dali úsilí. Trápí se tím, že se nacházejí v krizi, neumějí se z ní dostat a jejich sebevědomí klesá. Bojí se selhání a tím na sebe vytvářejí další tlak. V této situaci je vhodné si sepsat své úspěchy od dětství a kroky, které k nim vedly. Ukáže jim to, jak jsou dobří, a že to nebyla jen náhoda, ale dlouholetá systematické práce. Efektivní způsob, jak udržovat svoji psychiku v kondici, je připomínat si pozitivní události ve svém životě.

3. Nevěnovat pozornost nepotřebným negativním příchozím informacím
Pokud se je někdo snaží očernit, pomluvit, nevěří jim, mají sami v sobě zmatek a jejich vnitřní hlas v období neúspěchu snižuje jejich sebedůvěru, mohou si vytvořit vlastní obranu tím, že to všechno v sobě jakoby „popřou“. Nevěnují tomu pozornost, tyto myšlenky v sobě neživí a nenechají je v sobě růst. Vyhnou se situacím, které v nich vyvolají negativní emoce. Zaměří pozornost vědomě na konkrétní postupy, které mají ověřené, pomáhají jim, kterým věří a přináší jim radost.

4. „Přerámovat“ myšlení
Když se sportovcům v mysli objeví negativní myšlenky nebo prožijí negativní situace, je možné je změnit na pozitivní. Touto technikou si mohou původně negativní názor pomocí změny významu vysvětlit pozitivně. Například když se jim před závodem honí hlavou myšlenky typu „co když udělám chybu a prohraju“, je třeba je změnit na „zvládnu to a zvítězím“ atd. Přerámovat se dá cokoliv, jen je potřeba se nad tím zamyslet a nejlepší je připravit si pozitivní varianty již před samotnou činností.

5. Vytvořit si mentální bariéru
Pokud se v okolí sportovců nachází kdokoliv, kdo jim způsobuje negativní emoce nebo myšlenky a nemají možnost s tím nic dělat, nemohou v současné době přerušit kontakt (trenér, manažer, soupeř, vnitřní kritik atd.), je nutné si vytvořit mentální obranu. Kdykoliv na ně někdo negativně promluví a oni pocítí negativní emoce, představí si, že se mezi nimi nachází skleněná stěna, nebo si přestaví sami sebe v bezpečné skleněné „bublině“. Tady vždy najdou bezpečí a slova nebo činy těch, kteří je napadají, se od skleněných ploch odrazí, tudíž na ně nemají žádný negativní vliv. Je možné si také mentálně přestavit, že se narušitel zmenšuje. Pokud se na něho podívají tímto způsobem, nestanou se jeho obětí a udrží si svůj osobní prostor.

6. Příprava na negativní stavy
Součástí psychické obrany sportovců může byt také technika přípravy na stresovou situaci. Technika se provádí tak, že si ji záměrně v terénu vytvoří nebo si ji jen představí. Může se jednat o situaci výkonovou (turnaj, závod…), která je předtím stresovala, a oni ji přehodnotili a nově začali vnímat jinak. Třeba jako výzvu a příležitosti k učení. Tyto pozitivní reakce se propojí s pozitivními emocemi, a když situace opravdu nastane, popisované pocity se vyvolají. Sportovec již bude vědět, co dělat, a hlavně to v něm nevyvolá negativní reakce a pocity, které již v soutěži nedokáže zpracovat.

Zdroj: Časopis Golf. Autor: Andrea Změlíková (3/2018, str. 32-33)