Tajemství psychologické výhody v golfu

Zpět na články
Kategorie: Vrcholový sport

Golf je jedním z psychicky nejnáročnějších sportů. O to více pozornosti musí hráč věnovat mentální přípravě. Golfisté na sobě roky tvrdě pracují. Tráví hodiny na greenu, trénují od útlého věku, rozvíjejí své fyzické a technické dovednosti. Všichni víme, že talent je třeba rozvíjet odmala. Zprvu jde o nalezení chuti a vášně pro hru, jež se postupně transformuje do každodenního několikahodinového úsilí a směruje k vysněným a náročným cílům.


Co je psychologická výhoda?

Každý sportovec chce dosáhnout úspěchu, denně poctivě trénuje a obětuje tomu co nejvíce. Co všechno za tou dřinou stojí? Proč se některým sportovcům podaří dosáhnout výjimečných úspěchů, a některým ne, třebaže talent mají stejný? Co jiného mají ti, kteří to dokáží, a proč jsou úspěšní na rozdíl od těch, kteří na tyto mety nedosáhnou? Odpovědí je psychologická výhoda nad soupeři!

Pracovala jsem s řadou sportovců, kteří přišli a žádali o pomoc, až když na tom byli dost spatně, nebo dokonce nejhůř ve své kariéře. V našich podmínkách je tento stav ve sportovní psychologii zatím více než častý. Sportovci se na mentálního trenéra obrací, až když je situace vážná. Ve světovém golfu se sportovci neobracejí na sportovní psychology, když jsou psychicky na dně, ale pracují s nimi stále, tvoří součást jejich týmů.
Je to jako s nemocí. Proč se začít léčit, až když jsme nemocní, často vážně, když lze prevencí předcházet stavům, které mají vážné následky, a jejich náprava není možná nebo jde o velmi náročný a zdlouhavý proces.

Ve sportu je situace naštěstí příznivější. Sportovci jsou odmala vedeni k tomu, aby budovali psychickou zdatnost paralelně s fyzickou a technickou zdatností. Co tím získají? Nejenže se ve větší míře vyhnou velkým poklesům a propadům, ale získají dokonalou zbraň – psychologickou výhodu.

Na její síle zaleží, nakolik ji budou rozvíjet a kolik času jsou schopni tomuto procesu obětovat. Pokud golfista nepociťuje vetší psychické potíže, zvládá psychické stavy a různé obtížné situace relativně v poklidu, umí si poradit s emocemi, může mít pocit, že je psychologická výhoda na jeho straně. Avšak nemusí tomu tak být!
Každá dovednost se dá dále rozvíjet, je možné na ní pracovat a dosahovat ještě lepších výsledků. Ideální stav je, když přijde sportovec s tím, že nemá větší problémy, ale chtěl by hrát lépe, chtěl by dosahovat ještě lepších výsledků. Tehdy se mentální hra začíná ubírat jiným směrem, než u někoho, kdo zachraňuje, co se dá, a není psychicky silný.

Tři základní předpoklady pro získání psychologické výhody

Co potřebuje sportovec, aby si osvojil mentální hru a perfektně ji zvládal? Jsou to tři věci, bez kterých nebude schopný naplno využít svých možností. Patří mezi ně nadšení, ochota učit se novým věcem a otevřená mysl. Jen ten, kdo cítí vášeň a nadšení, kdo nelpí na starých metodách a vzorcích, a přitom je jeho mysl otevřená a přístupná zkoušet a ukládat si nové poznatky, ji může dokonale ovládnout. To je cesta ke kvalitativnímu posunu v kariéře. Posunout se o úroveň výš ale znamená, že je potřeba tomu dát mnohem více než doposud. Pak neexistuje jiná možnost, než získat co nejvíce a dosáhnout svého sportovního maxima.

Mentální hra

Ovládat mentální hru znamená schopnost poznat svůj mozek a dokázat využít jeho funkce naplno. Ovládat své emoce tak, abychom jim uměli poručit. Koncentraci řídit tak, abychom ji používali tehdy, kdy je nejvíc potřeba. Pokud se bavíme o psychologické výhodě skvělých golfistů, je absolutně jasné, kdo ji využívá a kdo ne.
Kdo na ní pracuje ještě předtím, než ho zradí mozek, nemusí likvidovat škody, které tlak, stres, strach, negativní myšlení atd. způsobily. Může se věnovat mentální hře na úplně jiné úrovni. Může zdokonalovat myšlení, emoční stabilitu, lépe využívat sílu vizualizace, meditace a mnohé další mentální techniky, jež patří do arzenálu nejlepších golfistů světa. Ti jsou vždy o krok napřed před těmi, kteří vyhledávají a pracují s odborníky teprve tehdy, až se jejich situace na greenu nepříznivě vyvíjí.
Další problém pak spočívá v tom, že i když se jim podaří situaci stabilizovat, často s mentální hrou končí. Je to skutečně škoda, když vidíte sportovce, jak snižují své šance a okrádají se o skvělé příležitosti, jak dosáhnout vrcholu svých možností.

Komu je mentální hra určena?

Prvním předpokladem k dosažení mentální vyspělosti a vysoké profesionální úrovně je, že golf milujeme, jsem ochotni mu podřídit vše a hodně obětovat, aniž bychom toho litovali. Žít tím a být do procesu plně ponořen. Pokud nám nestačí být dobří, ale chceme být skvělí, jiná cesta k cíli nevede.

Vysokou mentální hru může rozehrát každý, kdo si na začátku zodpoví na následující otázky:

• Jsem ochotný/á udělat pro své zlepšení maximum?
• Jsem ochotný/á udělat více, než jsem dělal/a doposud?
• Jsem ochotný/á se učit novým věcem, které jsem doteď nedělal/a?
• Jsem ochotný/á tomu obětovat další čas a úsilí?
• Jsem ochotný/á dělat věci, které popírají mé staré návyky a názory a dokážu je přijmout za své?
• Jsem ochotný/á si plnit svědomitě své každodenní nové úkoly?
• Jsem ochotný/á vytrvat na cestě k cílům i přes to, kolik se mi do cesty postaví překážek?
• Jsem ochotný/á obětovat své pohodlí a jít do toho naplno bez záruky úspěchu?

Pokud vás tyto otázky neodradí, můžete se pustit do mentální hry. Zaručuji vám, že úspěch na sebe nenechá dlouho čekat! Nečekejte, až se budete cítit spatně, až se vám na hřišti přestane dařit a vy budete ztrácet vášeň potřebnou ke každodenní dřině. Nedovolte, aby se vám zakalila mysl, která je v golfu tak důležitá. Nepřicházejte o úspěšné turnaje, finanční prémie a nenechte soupeře, ať vás poráží. Mentální hra je krásná právě tehdy, když žádné negativní pocity, emoce a nejasnost myšlení nemají prostor ve vaší hlavě, protože jste vždy o krok před nimi. To je mentální hra nejvyšší úrovně! Tehdy tomu neříkám pomoc sportovního psychologa, jak se dostat z potíží, ale trénink sportovního psychologa, jak být ještě lepší, výkonnější a spokojenější. A právě v tom spočívá tajemství psychologické výhody v golfu!

Zdroj: Časopis Golf. Autor: Andrea Změlíková (5/2018, str. 26-27)