Cítíme uvnitř sebe pocit a touhu dokázat veliké věci, dosáhnout vrcholu a být nejlepší. Sníme o tom, přemýšlíme a snažíme se o naplnění našich přání. Je krásné věřit, že se naše představy stanou skutečností. Chceme jít za hranici svých možností, protože víme, že to je cesta šampionů!

---

Říkáme si, že pro to uděláme vše, co je v našich silách, a ještě daleko více! Daleko více… Co to ale znamená? Je to správné? Zde na nás číhá skryté nebezpečí. Rozplánujeme si vše do posledního detailu a realizujeme své kroky postupně a svědomitě.
Zní to dobře. Nebo ne? Zaleží ale, z jakého úhlu pohledu se na to podíváme. Když se snažíme plnit si sny, skryté touhy, naše vášně pílí a trpělivostí, je to skvělé. Pokud ale chceme být perfektní za každé situace a uvalíme na sebe přílišná očekávaní, často se dostáváme do bludného kruhu a většinou nevíme, proč se nám z něho nedaří odejít. Cítíme se unaveně, psychicky vyčerpaně a naše výkonnost neodpovídá našemu úsilí. Pak si člověk snadno pomyslí – dělám všechno perfektně a dokonale, tak kde se stala chyba?

Perfekcionizmus a jeho úskalí

Často slýchávám od sportovců slova, že musí byt perfektní, musí podat skvělý výkon atd. Myslí si, že pokud nebudou perfektní, úspěch se nedostaví! Jsou z té snahy tak vyčerpaní, že když je poslouchám, cítím, jak z nich sálá vyčerpání. Mají to napsané ve tváři, aniž by o tom nemuseli mluvit. Za tímto tlakem stojí velice často očekávaní druhých lidí. Je to obrovský tlak, který je dusí a ničí. Druzí od nich očekávají maximální výkony a sportovci si myslí, že se jim bez jejich naplnění nedostane uznání či ocenění. Mohou to být trenéři, manažeři, sponzoři, ale často tam patří i ti nejbližší.

Pokud se budeme zaměřovat na to, abychom vyhověli hlavně ostatním lidem, ztratíme kontakt sami se sebou. Přestaneme myslet na to, proč to vlastně děláme, co bylo na začátku a co nás přimělo s tím vůbec začít. Oddělíme se od našeho vnitřního světa. Pokud k tomu dojde, ztratíme schopnost udržet tělo i mysl v harmonii. Bez vzájemného souladu však tělo nebude schopno žádných skvělých výkonů. Touha být perfektní nepředstavuje ideální nástroj k dosažení dlouhodobých cílů. Způsobuje nadměrný stres, jehož následky vedou k omylům a chybám.

Ani ti nejlepší nejsou perfektní!

Jejich výjimečnost vyjadřuje schopnost udržte si vysokou motivaci a vnímat tlak jako prostředek k dosažení výborných výkonů. Žádný nepřítel, naopak pod tlakem jsou schopni dělat to samé, jako když žádný tlak nepociťují. Jejich tělo a mysl jsou v rovnováze, ať se děje cokoliv. Kdo si myslí, že být perfektní je výhra, ten se hluboce mýlí! Už jen to slovo samo o sobě vyvolává tlak a očekávání udělat vše dokonale. Kdo by se mohl pod takovou tíhou efektivně soustředit a podat skvělý výkon? Leda stroj. Ale my nejsme stroje. Jsme lidi, máme emoce, prožíváme situace různými způsoby, jinak na ně reagujeme, jinak se z každé situace poučíme a každý z nás se jiným způsobem znovu aktivuje. Naše psychika je jako tajemství, které známe a ovládáme jen my samotní. Neexistuje manuál, jak ji co nejlépe ovládat. Jedinou možností je vnímat ji a postupně ji „trénovat“. Cílem každého sportovce je získat takovou psychickou odolnost, která nám bude pomáhat zvládat všechny situace v životě.

Závislost na úspěchu

Nikdo nezůstane navždy na vrcholu a nebude prožívat pouze úspěchy. Cesta nahoru nebývá přímá, je klikatá, nerovná a zastihnou nás na ní mnohé nepřízně počasí. Výmoly, překážky a nerovnosti, které jsou její součástí, a my je musíme překonávat, formují naši odolnost a učí nás dovednostem potřebným k dosažení dalších vítězství. Kdo se domnívá, že musí stále vyhrávat, ten se vystavuje tlaku, který ho po prvním neúspěchu negativně ovlivní. Být závislý na úspěchu nepředstavuje přínos pro nikoho, protože realita nikomu neumožní setrvávat neustále na vrcholu. Pak následuje zklamání a snížení sebedůvěry. Sportovec, který se nedokáže vyrovnat s tím, že nejde neustále vyhrávat, ztratí motivaci uniknout z aktuálních potíží. Nedokáže si stanovovat další reálné cíle podle současné situace a neustále žije v minulosti svých největších úspěchů. Někdy přitom stačí správně vyhodnotit situaci, nastavit si nové cíle a pomalu začít překonávat překážky, které se na cestě k cíli objeví.

Pokora a skromnost nám mohou pomoci dostat se krůček po krůčku opět nahoru. Přílišná a nereálná očekávání ničí výkony. K tomu se přidají obavy z prohry a neúspěchu. Potřeba být bez přestání nejlepší může být velice frustrující a zatěžující. Snaha uspokojit tuto potřebu nás stojí obrovské úsilí a energii. Neustále si něco dokazovat pod vlivem skryté příčiny dokazovat druhým lidem, že jsme dobří a zasloužíme si ocenění, je jednoduše nereálné! Život sebou nese i zklamání, prohry, poučení se z vlastních chyb a další nedokonalosti. Učí nás, jak to vše překonávat, posiluje naše vnitřní hodnoty a poskytuje nám možnost osvojit si nové dovednosti a získat nové schopnosti.

Život je jako učitel, který nás vede k tomu být lepší, spokojenější , nikoliv k tomu, abychom byli perfektní!

CVIČENÍ NA SNÍŽENÍ VNITŘNÍHO TLAKU EMOCÍ

Využití: Uvolnění a pochopení emocí, snížení napětí, získání klidu a rovnováhy. Kdykoliv pociťujeme stres, tlak, napětí, nervozitu, strach, neklid atd., je možné s emocemi pracovat a naučit se je ovládat.

Postup:
Základem je přiznat si emoci (strach, vztek, obava, nervozita…), která nás ovládá, a konkrétně ji popsat. Můžeme to udělat jenom v mysli nebo si emoce vypsat na papír. V dalším kroku popíšeme, jak na nás emoce působí a co cítíme. Na základě toho dojde ke snížení emočního náboje a k postupnému uvolnění emoce. Když emoci v sobě odhalíme a „pustíme ji ven”, přestane nad námi mít takovou moc a my se budeme cítit o dost lépe.
Samozřejmě vše je o tréninku, schopnosti na sobě pracovat a vnímat sebe samého. Čím více se budeme snažit vnímat své nitro, tím více ho budeme schopni ovládat.

Zdroj: Časopis Golf. Autor: Andrea Změlíková (6/2017, str. 36-37)